Přijměte srdečné pozvání na výstavu. / Please accept our cordial invitation to the exhibition.

• Placht Otto
• Šormová Kristýna

Společnou výstavou Kristýny Šormové a Otty Plachta dává Nová galerie na Vinohradech vzniknout neobyčejně podnětnému dialogu obrazů dvou malířů, kteří ve své tvorbě kontinuálně čerpají inspiraci z přírodních námětů, přestože se za „klasické“ krajináře označit nedají. Jejich obrazy jsou branami do hlubokých, paprsky světla prořezávaných prostorů a fantaskních světů, které – zatímco u Šormové vycházejí přednostě ze středoevropské zkušenosti a u Plachta jsou vytvářené pod vlivem energie amazonského pralesa – dýchají podobnou atmosférou.

Malířka Kristýna Šormová pochází z Příbrami a své umělecké vzdělání zakončila na pražské Akademii výtvarných umění u Vladimíra Skrepla diplomovým cyklem obrazů Místo, kam nepatřím. Rozvinula v něm svůj dlouhodobý zájem o přírodní struktury a krajinu jako takovou. V pohledech na hluboký les nachází Šormová předobrazy svých vlastních duševních stavů – pocity vzrušení, neklidu i tísně, umocněné expresivními tahy štetce a touhu splynout s magickým duchem lesa. Vedle krajin, které jsou přetaveny do barevných, místy až abstraktně pojatých ploch, tvoří malířka téměř monochromatické obrazy atmosférických jevů, větrných i vodních sil, v nichž je v duchu abstraktního expresionismu upřena pozornost na samotné plátno a ryze fyzické kvality nanesených barev. V posledních letech se Šormová uchyluje vedle malby i k práci na papíře, na němž vytváří jemné, abstraktní, místy až lyrické záznamy, které jsou tvořeny vrstvami na sebe nanášených barev a útržků papírů. 

Otto Placht, nekonvenční český malíř známý svými divokými obrazy amazonských pralesů, absolvoval studia na pražské Akademii výtvarných umění u Jiřího Paderlíka jako malíř ovlivněný módní vnlou neoexpresionismu. Jeho cesta se od svého zdejšího prostředí významně odklonila v roce 1993, kdy se inspirován obrazy vizí amazonského šamana Pabla Amarigna rozhodl odjet do jihoamerické džungle k peruánským obyvatelům z indiánského kmene Šipibó. Objevil zde novou tvůrčí energii a své brány vnímání rozšiřoval během šamanských rituálů pitím ayahuasky, „vína mrtvých“. Magické rytmy pralesa vstoupily do obrazů Otty Plachta jako mnohovrstevnaté záznamy prožitků a dojmů, v nichž se abstraktní výtvarný jazyk nefigurativních tvarů potkává s tím konkrétním: s bujícími rostlinami a částmi lidských těl, s vesmírnými tělesy a démony, s představami o tom, jak vypadá ráj s peklem dohromady. Dávají nahlédnout do nových, obsesivně zaplněných prostorů halucinogenní surreality. V průběhu svého života se tak stal jakýmsi převozníkem mezi světem peruánských šamanů a tím civilizovaným, evropským.