• 21. 5. – 13. 6. 2015 (21. 5. 2015 od 19:00 vernisáž)
• Balbínova 26, Praha 2

Petr Písařík
Petr Písařík je český výtvarník narozený v Jindřichově Hradci a v současnosti žijící a tvořící v Praze. Do světa umění vstoupil po studiích na AVU v ateliérech Milana Knížáka, Aleše Veselého a Stanislava Kolíbala zkraje 90. let 20. století. Studia na AVU, při kterých se setkal se třemi rozdílnými pedagogickými přístupy, poznamenaly také jeho tvorbu: Písařík nelze být jednoduše charakterizován jako malíř nebo sochař, v jeho tvorbě se objevuje široký repertoár výrazových prostředků sahajících od malby, přes objekt až po instalaci. Písaříkovy inspirační zřídla pramení ze světa módy a designu a jejich třepotavého a snadno opotřebovatelného půvabu. Dalo by se říci, že se Písařík snaží o umělecké „ovládnutí“ prostoru skrze svůj specifický vizuální jazyk. Tento výtvarný jazyk se vyznačuje především exaltovanou estetizací obrazu či objektu. Písařík často pracuje s nalezenými materiály zcela banálního všednodenního charakteru, které dokáže skrze svůj vlastní umělecký pohled na svět přetavit do zcela překvapivých syntéz každodennosti, které mají vítanou vlastnost vyprovokovat a tím i vytrhnout diváka z každodenní rutiny ubíhajících dnů.

Vilém Kabzan
Vilém Kabzan začínal původně jako malíř, který během svého studia na pražské AVU prošel ateliéry Jiřího Davida, Milana Knížáka a Michala Bielického. Toto klasické médium ho ale postupem času přestalo umělecky uspokojovat a začal hledat nové možnosti uměleckého vyjádření. Přes zajímavé pokusy na poli instalací a objektů objevil také specifický svět digitálních médií, videa a fotografie. Snaží se býti jakýmsi objevitelem či průkopníkem ve využívání digitálních technologií v rozsáhlé a nevyzpytatelné říši umění. Ve svých fotografiích se pokusil v dnešním světě umění takřka o nemyslitelné- začal fotografovat běžné věci, kterých si již vlastně ani tak moc nevšímáme, jako například pokojovou rostlinu. Tento prostý fakt, existence fotografie zachycující přírodní oživení obýváku ovšem vyvolává také jisté znejistění- je to dnes téměř nepředstavitelné, dívat se na fotografii pokojové květiny jen tak, toto pozorování vyvolává spousty otázek, vycházející z té první a nejprostší: Co tím vlastně chtěl básník a v tomto případě vizuální básník říci? Nic není jisté, snad nám chce vrátit pocit potěšení z prostého bytí pokojové rostliny právě v tomto místě a čase.