„První jarní paprsek, první jarní květ první jarní polibek, první jarní výstava v Nové galerii!“
První jarní.
Tři muži a Mária… Michaela Lyube Michal Pavel… malíři s láskou k barvě a touhou po silném obrazu.
Všichni se zabývají figurou s nadsázkou a ironií, které doprovází mimoslovní sdělení obrazů slovy příběhu, emocemi, které si rychle uvědomujeme při pohledu na obrazy a které doplňují celkový dojem, výraz, působení a vnímání jejich estetiky.
Kromě Rapanta, který si z FaVU přinesl trochu Stratila a studuje ve čtvrtém ročníku u Skrepla, jsou ostatní muži moji bývalí studenti a současná žákyně Michaela Mária je u nás ve třetím ročníku, Pavel skončil v Brně před sedmi lety a Lyuben tamtéž před pěti lety.
Samozřejmě každý z autorů je svébytný a silný umělec, a jsme přesvědčeni, že jejich obrazy dohromady vytvoří celek plný barev, humoru, vážnosti i romantiky.
Pohřební pravdy náhrobků, dreskód krojů na hrobech stolujících vesničanů. Glozová možná vypráví bajky, možná jsou její obrazy barevnými výkřiky vesnice, symbolů žravosti, nenasytnosti, touhy po sexu, lidskosti. Emoce vyjádřené výrazy tváří, krásou jelit a tlačenky, nebo naznačené šunkovými chlebíčky. Sázka na zvláštnost, která už sama o sobě zapůsobí, na moravský kroj, černý humor, vesnici, staré zvyky, různost a život.
Náměty starých mistrů, starých, mnohdy biblických legend, bájí a pověstí, ženy, muži, zvířata, to je Rapantova hutná divoká malba, masivní tubová exprese mu dovoluje vyjádřit silné zážitky, své malířské cítění a filosofii obrazu. Rapant je kolorista, který má potěšení z barevné hmoty, osciluje pod různými expresivními vlivy a promalovává se ke svébytnému rukopisu.
Pangrác ženy prostě miluje, u přijímaček jsme jeho akty některé ani nerozbalovali z tenkého igelitu a prostě jsme jej – pana inženýra a konstruktéra převodovek – přijali. Strhující podoby žen. Fascinace ženským tělem prostupuje celé Pankrácovo dílo. Další geometrická kolej jeho obrazů možná souvisí s jeho technickým zaměřením i touhou po vyjádření čisté abstraktní obrazovosti bez slovního nebo symbolického chápání, které zajisté nahé ženy různých tvarů v různém prostředí či na různém pozadí mohou evokovat.
Petrov je Bulhar a jeho paleta je zatím možná na český rybník příliš pestrá, pouťová, pitoreskní, ale pro mne je právě jeho kolorismus a obrazové vyprávění skvělým a silným vstupem do naší uměřenější, mnohdy až zšedlé scény. Z obrazů Petrova vždy sálá silné sdělení, romantika, touha po kráse, pevné kompozici a symbolech za slovy sdílenými.
Takže suma sumárum podtrženo a přečteno – těšme se na výstavu.
mm. 28. 2. 16
