Komentovaná prohlídka výstavy Tomáše Speváka - úterý 4. 9. od 18:00

Přijměte srdečné pozvání na komentovanou prohlídku výstavy Tomáše Speváka - S městem v zádech, která se koná v úterý 4. 9. od 18:00 v Nové galerii.

TOMÁŠ SPEVÁK
S MĚSTEM V ZÁDECH

• 9. 8. - 13. 9. 2018
• komentovaná prohlídka / guided tour - 4. 9. 2018, 18:00 / facebook event
• Balbínova 26, Prague 2

 

 

 

"Název výstavy se točí okolo pocitu, který je u mě neustále velmi aktuální. „S městem za zády“ poukazuje na určitý životní styl a zároveň „s městem v zádech“ jako s určitým pohonem, který mě žene dopředu před určitou pohodlností a ospalostí venkova. Jdu co nejvíc do sebe a zpracovávám vztah města, jeho temnoty, síly a energie s venkovem a životem v přírodě a klidu. Jedno nemůže být bez druhého a zdánlivě odlišné světy se jako protiklady přitahují. Snažím se tak zobrazovat dva plány na jednom obraze, vytvářet kontrasty krajiny a dětské hry s atmosférou města, nočních lamp a zakouřených industriálních prostor. Kombinuji přírodní útvary s urbanistickými solitéry, kterými je typická městská lampa nočního osvětlení a nebo se přímo zaobírám architekturou vnitřních prostor. Kontrast se tak stává důležitým prvkem celého cyklu. Je možné tak chápat i geometrické prvky, které se objevují v krajině. Ostré a přesně řezané tvary útočí na klid přírody a levitují v přítomnosti figurálních kompozic, které se objevují na pozadí krajin. Jde o jakési metafory, nevysvětlitelné urbanistické tvary, které se snaží začlenit do přírody, ale kontrastují k ní nejen tvarem, ale i barevností.

Vytvářím kontrasty noční městské krajiny a přírody ve dne, i když ve stále typickém dramatickém pojetí, který by měl co nejvíc strhávat emoce. V torzech architektury se často objevují zkušenosti z cesty do spojených států. Místní dřevěné domy s typickými horizontálními prkny jakoby se sami od sebe oddělovaly a nutili tak k představivosti o pohybu. Dřevěné domy a verandy na plátnech bývají často opuštěnými místy s typickou atmosférou. Pohyb je neustále přítomný na všech obrazech, postavy i kouř působí jako kdybychom zastavili film a mohli tak pozorovat jednu konkrétní scénu. Pracuji tak s obrazem – dějem, který probíhal před zpracováním plátna, ale také po něm což dále posouvá diváka do role režiséra, který sám určuje jak bude scéna pokračovat. Posledními plátny jsou noční městské scenerie z ulice, které v tomto případě naopak protíná prosvětlená krajina, která tak kontrastuje nejen světlem ale i tématicky."

 

 

"Název výstavy se točí okolo pocitu, který je u mě neustále velmi aktuální. „S městem za zády“ poukazuje na určitý životní styl a zároveň „s městem v zádech“ jako s určitým pohonem, který mě žene dopředu před určitou pohodlností a ospalostí venkova. Jdu co nejvíc do sebe a zpracovávám vztah města, jeho temnoty, síly a energie s venkovem a životem v přírodě a klidu. Jedno nemůže být bez druhého a zdánlivě odlišné světy se jako protiklady přitahují. Snažím se tak zobrazovat dva plány na jednom obraze, vytvářet kontrasty krajiny a dětské hry s atmosférou města, nočních lamp a zakouřených industriálních prostor. Kombinuji přírodní útvary s urbanistickými solitéry, kterými je typická městská lampa nočního osvětlení a nebo se přímo zaobírám architekturou vnitřních prostor. Kontrast se tak stává důležitým prvkem celého cyklu. Je možné tak chápat i geometrické prvky, které se objevují v krajině. Ostré a přesně řezané tvary útočí na klid přírody a levitují v přítomnosti figurálních kompozic, které se objevují na pozadí krajin. Jde o jakési metafory, nevysvětlitelné urbanistické tvary, které se snaží začlenit do přírody, ale kontrastují k ní nejen tvarem, ale i barevností.

Vytvářím kontrasty noční městské krajiny a přírody ve dne, i když ve stále typickém dramatickém pojetí, který by měl co nejvíc strhávat emoce. V torzech architektury se často objevují zkušenosti z cesty do spojených států. Místní dřevěné domy s typickými horizontálními prkny jakoby se sami od sebe oddělovaly a nutili tak k představivosti o pohybu. Dřevěné domy a verandy na plátnech bývají často opuštěnými místy s typickou atmosférou. Pohyb je neustále přítomný na všech obrazech, postavy i kouř působí jako kdybychom zastavili film a mohli tak pozorovat jednu konkrétní scénu. Pracuji tak s obrazem – dějem, který probíhal před zpracováním plátna, ale také po něm což dále posouvá diváka do role režiséra, který sám určuje jak bude scéna pokračovat. Posledními plátny jsou noční městské scenerie z ulice, které v tomto případě naopak protíná prosvětlená krajina, která tak kontrastuje nejen světlem ale i tématicky."

 

 

"Název výstavy se točí okolo pocitu, který je u mě neustále velmi aktuální. „S městem za zády“ poukazuje na určitý životní styl a zároveň „s městem v zádech“ jako s určitým pohonem, který mě žene dopředu před určitou pohodlností a ospalostí venkova. Jdu co nejvíc do sebe a zpracovávám vztah města, jeho temnoty, síly a energie s venkovem a životem v přírodě a klidu. Jedno nemůže být bez druhého a zdánlivě odlišné světy se jako protiklady přitahují. Snažím se tak zobrazovat dva plány na jednom obraze, vytvářet kontrasty krajiny a dětské hry s atmosférou města, nočních lamp a zakouřených industriálních prostor. Kombinuji přírodní útvary s urbanistickými solitéry, kterými je typická městská lampa nočního osvětlení a nebo se přímo zaobírám architekturou vnitřních prostor. Kontrast se tak stává důležitým prvkem celého cyklu. Je možné tak chápat i geometrické prvky, které se objevují v krajině. Ostré a přesně řezané tvary útočí na klid přírody a levitují v přítomnosti figurálních kompozic, které se objevují na pozadí krajin. Jde o jakési metafory, nevysvětlitelné urbanistické tvary, které se snaží začlenit do přírody, ale kontrastují k ní nejen tvarem, ale i barevností.

Vytvářím kontrasty noční městské krajiny a přírody ve dne, i když ve stále typickém dramatickém pojetí, který by měl co nejvíc strhávat emoce. V torzech architektury se často objevují zkušenosti z cesty do spojených států. Místní dřevěné domy s typickými horizontálními prkny jakoby se sami od sebe oddělovaly a nutili tak k představivosti o pohybu. Dřevěné domy a verandy na plátnech bývají často opuštěnými místy s typickou atmosférou. Pohyb je neustále přítomný na všech obrazech, postavy i kouř působí jako kdybychom zastavili film a mohli tak pozorovat jednu konkrétní scénu. Pracuji tak s obrazem – dějem, který probíhal před zpracováním plátna, ale také po něm což dále posouvá diváka do role režiséra, který sám určuje jak bude scéna pokračovat. Posledními plátny jsou noční městské scenerie z ulice, které v tomto případě naopak protíná prosvětlená krajina, která tak kontrastuje nejen světlem ale i tématicky."

 

 

"Název výstavy se točí okolo pocitu, který je u mě neustále velmi aktuální. „S městem za zády“ poukazuje na určitý životní styl a zároveň „s městem v zádech“ jako s určitým pohonem, který mě žene dopředu před určitou pohodlností a ospalostí venkova. Jdu co nejvíc do sebe a zpracovávám vztah města, jeho temnoty, síly a energie s venkovem a životem v přírodě a klidu. Jedno nemůže být bez druhého a zdánlivě odlišné světy se jako protiklady přitahují. Snažím se tak zobrazovat dva plány na jednom obraze, vytvářet kontrasty krajiny a dětské hry s atmosférou města, nočních lamp a zakouřených industriálních prostor. Kombinuji přírodní útvary s urbanistickými solitéry, kterými je typická městská lampa nočního osvětlení a nebo se přímo zaobírám architekturou vnitřních prostor. Kontrast se tak stává důležitým prvkem celého cyklu. Je možné tak chápat i geometrické prvky, které se objevují v krajině. Ostré a přesně řezané tvary útočí na klid přírody a levitují v přítomnosti figurálních kompozic, které se objevují na pozadí krajin. Jde o jakési metafory, nevysvětlitelné urbanistické tvary, které se snaží začlenit do přírody, ale kontrastují k ní nejen tvarem, ale i barevností.

Vytvářím kontrasty noční městské krajiny a přírody ve dne, i když ve stále typickém dramatickém pojetí, který by měl co nejvíc strhávat emoce. V torzech architektury se často objevují zkušenosti z cesty do spojených států. Místní dřevěné domy s typickými horizontálními prkny jakoby se sami od sebe oddělovaly a nutili tak k představivosti o pohybu. Dřevěné domy a verandy na plátnech bývají často opuštěnými místy s typickou atmosférou. Pohyb je neustále přítomný na všech obrazech, postavy i kouř působí jako kdybychom zastavili film a mohli tak pozorovat jednu konkrétní scénu. Pracuji tak s obrazem – dějem, který probíhal před zpracováním plátna, ale také po něm což dále posouvá diváka do role režiséra, který sám určuje jak bude scéna pokračovat. Posledními plátny jsou noční městské scenerie z ulice, které v tomto případě naopak protíná prosvětlená krajina, která tak kontrastuje nejen světlem ale i tématicky."